Výlet 2013 – Český ráj

Hromadný výlet, který pořádáme každé dva roky je již opět za námi. Co se dá dělat, pojďme si alespoň trochu tuto naši společnou akci připomenout. Nooo a jak že jsme tedy ten prodloužený víkend strávili? Dobře přátelé, velmi dobře, jen ty nožičky nás na konci trochu už neposlouchali. Pojďme to vzít ale popořádku :)

Další výlet, který byl naplánován na rok 2013 se uskutečnil od pátku do neděle 27-29. září. Zájezd jsme pojali v duchu lehké turistiky s návštěvou zajímavých míst v oblasti Českého ráje.

Cesky raj_Trosky

V pátek odpoledne po práci jsme se hromadně srazili na náměstí v Dolní Čermné a po 16 hodině společně vyrazili najatým autobusem do malé vesničky Rovensko pod Troskami. V autobuse jako vždy vládla výborná nálada a co se týče pochutin a tekutin, o ty také nouze nebyla :) Po cestě do Českého ráje jsme udělali ještě malou zastávku v Jičíně, kde jsme si prohlédli centrum města včetně náměstí. Po prohlídce se nám už  začíná pomalu stmívat, takže honem zpět do autobusu a nabíráme směr ubytovna. Po příjezdu již za tmy do Rovenska nás čekalo nemilé zjištění v podobě ubytování. Pan domovník nám totiž utekl do hospody a ani sousedé přesně nevěděli, kam a kterým směrem vyrazil. Naštěstí vše dobře dopadlo, dotyčný se našel a noc jsme strávili v teplých peřinách v podkrovních prostorách rodinného domku. Malou nejistotou před temnou nocí ale byl také pohled do domovníkovy knihovny. Jako první a hned za sklem do očí bijící titul byla kniha s názvem Jsem vrah? Pánská část si ihned vybavila scénu z filmu 30 případů majora Zemana, kdy otec mavá sekerou před studnou a dala to zbytku naší tlupy najevo. To jen, aby se nám všem, ale hlavně ženám dobře usínalo 😀

Po sobotní snídani a naplánování cesty jsme vyrazili autobusem směr Semily. Z okraje města jsme vyrazili pěší tůrou Riegrovou stezkou. Cesta a podívaná to byla parádní,  po cestě jsme narazili na 2 elektrárny (prohlídka provozu uvnitř v den naší návštěvy bohužel nebyla možná), různé tunely pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek. Po zdárné cestě jsme dále zavítali do Bozkovských dolomitových jeskyní, kde jsme si prohlédli krásy Českého ráje i z jiného pohledu. Průvodkyni musíme pochválit, protože byla velmi příjemná a výklad byl vtipný a perfektní. V jeskyních na nás ale již přišel hlad a žízeň, který se nám šťastně podařilo utišit v pizzerii v Železném Brodě. Nevídaně jsme dostali na výběr pizzu, těstoviny, lasagne a řízek (ten byl ale předem domluvený). Jako malá perla v moři bylo k obědu podávané 21° Svatováclavské pivo, které s námi po opuštění restaurace trochu dělalo divy 😀 Po vydatném jídle jsme vyrazili na Besedické skály, kde jsme celý labyrint pískovcových skal prošli krásnou naučnou stezkou. No a jelikož jsme stále neměli dost vyrazili jsme ještě na noční prohlídku hradu Valdštejn. Na tu budeme asi také dlouho vzpomínat, protože noční prohlídka byla excelentní  a velmi vtipný průvodce v dobovém kostýmu tomu dával extra náboj. Horší už byla cesta zpět. Jelikož jsme si nevzali předepsané baterky, které měli sloužit nejen k prohlídce hradu ale i k cestě zpět, bylo to velmi zajímavé. Lesní cestou se po tmě již nedalo jít zpět, proto jsme vyrazili po silnici. Za hromadného zpěvu a poslepu štrádující „štrůdl“ ochotníků znejistěl u značky, kterou jsme míjeli už asi po třetí. Že bychom chodili stále dokola, jdeme opravdu správně? To není možné, ozývalo se. Cesta přitom byla nekonečná, snad 10x delší než původní stezka lesem 😀 Jelikož opravdu bylo vidět sotva na krok a šlo se stále z kopce, nepolevili jsme v tempu. Navíc vidina teplé večeře a studeného piva nás hnala kupředu o to více. Asi po 45 minutách se ozvalo: Vidím autobus, sláva jsme zachráněni. Fyzicky a možná i trochu psychicky vyřízená se naše banda konečně schoulila do útrob autobusu a hurá na ubytovnu. V nedaleké hospodě nás opět čekala večeře, kde jsme si sdělili dojmy z výletů a doplnili pitný režim. Po přesunu na ubytovnu jsme se kromě domácích koláčů a vína ještě zabavili zpěvem s doprovodem piana, které jsme měli v přízemí. Když jsme se chystali do pelíšků, přišel v mužské spací části ubytovny šok. Nechci jmenovat (byl to rejža) někdo znesvětil ručník a mokrý přehodil přes sprchový kout. Když na to dotyčný přišel vylezl z koupelny jako 3-hlavá saň. Marně hledal viníka i když malý tip zřejmě měl, protože dotyčný si ručník zapomněl. Pátrání ale bylo marné, nakonec se druhý den ukázalo vše úplně  jinak. Jelikož jsme měli záchod co neustále protíkal, hrozila nám v noci i možná potopa a proto se zřejmě rozhodl jeden náš člen jednat. Není se čemu divit, s přibývajícím pivem stoupala u členů razance návštev na WC a rejžův ručník zřejmě nevábné barvy posloužil k nejhoršímu. Nevědomky si ho totiž jeden z nás spletl s místní větší hadrou na zem a vymáchal s ním vše okolo WC. Poté ho zcela promáčený a „voňavý“ zavěsil na sprchový kout, kde ho cca do půl hodky našel majitel, který šel vykonávat večerní hygienu. Nebudu rozmazávat detaily, stejně tu příhodu všichni znáte a kdo nééé, přijďte se pobavit mezi nás a rádi vás do tajů zasvětíme 😀
Když jsme zalehli do pelechů, proběhlo na dobrou noc několik vtipů a narážek, takže jsme se smíchy váleli snad ještě necelou hodinu než se dostavila únava a spánek.

Neděle byl náš den návratu, přesto jsme zvládli ještě mnoho. Hned ráno po předání a opuštění naší ubytovny jsme se vydali na zříceninu hradu Trosky. Nesmím zapomenout zmínit, že objekt je v noci střežen psy. My jednoho takového, ne-li lepšího „psíčka“ měli s sebou také. Proto jsme neváhali a jeho zkrocení na nepřetrhnutelném vodítku zdokumentovali hned před vstupem do objektu (foto č. 20). Že mu to ale sluší? A není se čemu divit, vždyť je také v nejlepších letech :) Po prohlídce hradu jsme se vydali autobusem o kousek dále do Prachovských skal. Tady nás teprve čekala pořádná prověrka zbylých sil. Některé výstupy byly náročnější, ale za ten výhled do Českého ráje a okolí to stálo. Zaslouženě jsme také po návratu na parkoviště v Turistické chatě na zahrádce okamžitě doplnili ty správné tekutiny. No a poté nás čekala už jen cesta domů.

V závěru musím také moc a moc poděkovat Evě Vackové, která pro nás výlet naplánovala a zrealizovala.
DĚKUJEME EVI.

Celý zájezd nám přálo počasí, panovala skvělá nálada a historka s tekoucím záchodem a Alešovým ručníkem bude možná nějaký čas i nesmrtelná. Máme tedy na co vzpomínat :)
Doufáme, že jste si výlet také řádně užili a těšíme se na Vás zase příště.

Vaši vejboři